ASCII blog
#foto #Praha #výběr


26. 9.

Probuzený


Pojem horror synth jsem až donedávna neznal. Když jsem však uslyšel pár prvních pár tracků z novinky I, Awake od britských Upcdownc, řekl jsem si: Jo, tohle dává perfektní smysl.

Upcdownc je sludge/horror synth/progresive/noise rock uskupení, které před více než dekádou začalo plavat v post-rockovém a post-metalovém rybníku. Jejich zbrusu nové album se zabývá tématy spánku, snů, nočních můr a nočních děsů. Provádí to přitom s neuvěřitelnou instumentální těžkostí, která se s delikátním světem nevědomého odpočinku na první pohled příliš nepojí. Ale přesto Upcdownc dokážou tyto dva světy spojit do poutavého celku.

Je možná paradoxem, že se s I, Awake v uších celkem dobře usíná (experimentálně ověřeno). Nechci aby to znělo jako kritika, nic takového to není, nejde o uspávačku, kde se za celé album nic nestane. Právě naopak, album má meditativní kvalitu. Posluchače uvede do noise rockového tranzu, kdy se na sebe těžkost postupně vrší jako hrad postavený z bahna. Album rozhodně stojí za to poslouchat za bdělého stavu, pořádně nahlas & nechat se unášet do meditativních krajů, kdy mysl pluje na hladině hudby a nechá se jí tvarovat.

Zatím I, Awake rozhodně doporučuji. Možná půjde o nahrávku, kterou budu poslouchat dva týdny v kuse & pak na ni zapomenu. Možná, možná ne. Na finální verdikt si musíme ještě počkat.


Když tu píšu o post-masivitě...

V posledních dnech jsem zase začala poslouchat předposlední album od Cult of Luna - Vertical a musím říct, že je to pořád dobré. Cult of Luna má tu vlastnost, že se ji vždycky nasytím a musím počkat než tato saturace opadne, abych si ji zase užíval. Už je to dost dlouho, co jsem byl zcela ochromen jejich albem Mariner, abych se mohl ponořit do Verticalu. Vicarious Redemption je těžký klenot nevšední krásy, stejně jako track Disharmonia.

Kdybych si mohl vybrat, v této chvíli by nejlepším zážitkem by byl trojkencert pg.lost/Cult of Luna/Upcdownc.

Ale protože si vybrat nemůžu, spokojím se aspoň s jedním z nich.



25. 9.

All work and no booze makes ██████ a dull boy 📷


Asi takhle: V RSS čtečce se mi objevila další foto-výzva. Tentokrát šlo o B&W with Soft Light, tedy černobílá fotka s měkkým světlem. Řekl jsem si proč ne, byla noc, byla tma, neměl jsem co dělat, neměl jsem žádný chemický oheň při ruce, neměl jsem nic, tak proč nezkusit právě tohle?

Výsledek nesplňuje podle zadání, nemá tu měkkou byť kontrastní kvalitu, ale jde o high-key pixely—trocha černé zaplamená mořem světla. Finální produkt mi přesto připadá docela pěkný, tak proč jím nenakrmit tenhle blog, žejo?

Kdyby se někdo ptal, jde půllitr z kolekce skla ukradeného z Pha-ských barů & hospod. Kdyby se někdo ptal & mračil se u toho jako bdící oko Zákona, tak jsem to neodnesl já, ale osoba mě blízká.

Ještě pro zajímavost: Na poslední fotce půllitr stojí na neprůstřelném plátu, který dokáže zastavit projektil z prakticky každé ruční zbraně včetně ráže 7.62. Proč něco takového vlastím je otázka, která zůstane nezodpovězena.

+1: Tohle by byla dobrá ilustrace pro tenhle post.



24. 9.

Žij rychle, umři mladý


O svém hypomanickém příteli jsem se zmínil v temných dobách, kdy se zdálo, že všechno je ztraceno a kdy konec musí přijít každou chvíli. Mezitím se mnoho změnilo, jen ne můj hypomanický přítel, ten stále pokračuje v majestátním letu horními vrstvami atmosféry, kde je vzduch řídký & člověku se z té vší radosti motá hlava. Tedy aspoň takový obraz zanechává na sociálních sítích.

V těchto dnech je mu dvacet & začíná vysokou školu v zahraničí. To je delikátně explozivní kombinace. Když potká nové lidi ze svého věkového škraloupu, kteří jsou naladění na stejnou vlnu, může se teprve pořádně rozjet. Jak vysoko vzlétne, jestli jen vysoko nebo do Ikarovsky stupidních výšek, není zatím jisté.

Teď je ideální čas začít spekulovat, jak to s ním skončí & ve velkém rozjet sázky. Ultimátním gambitem by samozřejmě bylo vsadit na klub 27 a hrát dlouhou hru. Cynici bez představivosti by šli do zklamání v lásce a rekreační sebepoškozování. Realisté by dali své peníze na přešlap lehkovážnosti, mladá krev je přece jen slepá k riziku. Otázka jen jak daleko by se vyplatilo zajít. Můj hypomanický přítel (pokud vím) neřídí, takže zlámané kosti ve vracích rychlých aut odpadávají, pije jako duha, to jo, ale otrava alkoholem má nezajímavý kurz a cirhóza jater nic nezaplatí ještě dlouho.

Nejvíc mě na mém hypomanickém příteli překvapuje jeho odmítavý postoj ke drogám. Co to sakra dělá? Je mu dvacet a odmítá chemické vzpruhy, co to znamená? To nedává žádný smysl.

Možná je to jen odraz pokleslých morálních hodnot, ale proč by se v téhle době někdo snažil - byť jen trochu - chovat rozumně. Kráčíme po prkně, žraloci ve vodě už nedočkavě krouží, nemá smysl se držet na uzdě.

Symptomy klinické hypomanie jsou povznesená nálada, zvýšená energie, menší potřeba spánku, vyšší sebevědomí, ochota riskovat, velké puzení navazovat kontakty, překračování nepsaných pravidel, hypersexualita, nezřízené chování. Některé z nich můj hypomanický přítel vykazuje. U jiných závažnějších příznaků mi připadá, že mu k nim zbývá jen jeden krok, stačí rozlomit poslední pečeť a všechno se to vyvalí na povrch. Tedy aspoň doufám. Přece jenom v tom mám slušné prachy.

Možná chci, aby můj hypomanický přítel vzlétl příliš blízko slunce a vzplanul, protože je to jediná věc, která dává smysl. Žít rychle a umřít mladý bez vědomí rizika nebo strachu je preferováno před možnými alternativami. Možná chci, aby on zvítězil a unikl na vrcholu křivky, když se to ostatním nepodařilo.



23. 9.

Realita jen pro zvané


Páníčku, uber zase válí. Interně vyvinul systém nazývaný Greyball, který používal k účelům o jejichž správnosti se dá úspěšně pochybovat. Snaží se odepřít jízdu lidem, kteří by dělali problémy. Lidem jako jsou třeba kontroloři dohlížející, zdali dodržují pravidla, podle kterých musí hrát všichni ostatní.

Když někoho zkádrují jako autority, kteří se chtějí šťourat v jejich byznysu (a podle všeho se snaží ze všech sil), ukážou mu přelud, fatamorgánovou realitu, kde pro něj nikdy žádné vozidlo nepřijede.

To není nic nového. Zdá se, že uber se k otázkám etiky a legality staví poněkud kavalírsky. Jako jsou pěkné, to jo, ale kdyby jimi ztráceli čas, jak můžou ocenění firmy vyšroubovat o dalších 70 miliard nahoru? Těžko, takže nasrat.

Fascinující je na tom ta pervezní logika dvojí reality. Jedna pro ty, kdo platí & drží hubu, a zcela jiná pro ty, kdo mají námitky na korporátní marš. Když nikdo nemůže zjistit, co vlastně dělají, můžou si dělat všechno, co se jim zlíbí.

Představte si eshop, který kromě pracího prášku a banánů prodává ilegální drogy, ale dokáže své uživatele profilovat tak dokonale, že nezákonnou nabídku ukáže jen lidem, kteří prahnou po troše zakázané chemické vzpruhy & kteří do věci nezatáhnou Zákon. Ostatní neuvidí nic závadného.

Nikdy není možné potrestat přečiny, které i přesto, že se staly, nejsou vidět.


+1: Nesouvisející nápad na sci-fi svět: Všechny planety a měsíce v galaxii byly zničeny sérií válek a společnost žije na uměle vybudovaných stanicích, které krouží kolem hvězd v nezměrných prstencích kosmického smetí.



22. 9.

Sochy 📷


Na Václaváku vyrostly nové sochy. Když jsem zónou Vx. nedávno prolétával na █████████████████████████████████████████████, zpozoroval jsem, že na horní polovině je něco nového & nečekaného.

Jde o instalaci moderní & nepříliš čitelnou. Dvě ze soch jsou jen veliké traverzy. Je pravda, že se jim podaří rozvířit představivost kolemjdoucích, protože dvě traverzy v nadživotní velikosti by nečekal uprostřed náměstí, ale na jeho kraji, kde se bourá starý dům & na jeho místě se staví nový moderní megapalác skla a oceli.

Zbytek instalací měl o něco více lidskou podobu. Tedy aspoň +/-. Žena porostlá krystaly by mohla sloužit jako dobrá ilustrace pro včerejší post o rakovině.

Trojice koní od Lindy Páleníkové se mi líbila. Podařilo se jí trefit hranici mezi lidskostí a nelidskostí, kdy mysl pozorovatele musí bilancovat jako kyvadlo.

I přese všechno, co jsem tu napsal, nemám nic proti tomu využívat veřejný prostor pro expozice umění. I kdyby se mi vystavené artefakty nelíbily, mnohem víc si cením změny a sabotáže všednosti. Kdyby někdo termitem uřízl hlavu sochy sv. Václava, bylo by to zajímavé, bylo by o čem mluvit. Jak, proč & co tím chtěl autor říct.

Nesnažím se tu naznačit, že by to někdo měl udělat, to ne, jen, že by to někdo mohl provést.

Jo a toho dne byli i holubi příšerně líní, seděli na obrubnících, nechali se překračovat lidmi & jen zmatenýma očima sledovali artistický masakr na jejich náměstí.



21. 9.

Rakovina


Nejsem velký příznivce body hororu. Ale přesto, když jsem četl o parazitických rakovinách, nemohl jsem odtrhnout oči.

Do dneška jsem nevěděl, že něco takového - rakovina, která se přenáší z jedince na jedince - může existovat. Neděje se to za pomocí virí nebo bakterií, ale přímým kontaktem, kdy se klastr zhoubných buněk přenese z jednoho těla na druhé a začne v něm bujet. Nádory jsou geneticky navzájem identické, ale odlišné od buněk hostitele. To doslova znamená, že mi na těle roste tkáň někoho jiného a zároveň jde o odlišný živočišný druh. Já jsem hostitel, substrát, Petriho miska pro agresivní transplantovaný nádor. To je neuvěřitelně odpudivá myšlenka.

Představa rakoviny jako takové působí nechutně, ale aspoň jde o moje vlastní buňky, které se nějak vymkly kontrole a začaly se bez ustání množit. Aspoň je to kus mě.

Naštěstí nic takového jako parazitická rakovina u lidí neexistuje. Trpí ji jen některá zvířata jako psy, tasmánští čerti (ty může kompletně vyhubit) nebo určití křečci, kde se přenáší bodnutím komára. To je na jednou stranu zlé, protože taková rakovina za 20 let vyhubila 80% populace tasmánských čertů, ale na druhou stranu zase nehrozí, že bych dostal rakovinu po obzvláště silném podání ruky.

Jo a když o tom tak mluvím: Vzpomínáte si, jak jsem o pár odstavců víše psal o virem vyvolaných rakovinách? Tak ty existují a postihují i lidi. Viry se množí tím, že implantují svou genetickou informaci do napadených buněk a tak je přeprogramují, aby replikovaly vir. A takto může vzniknout rakovinná buňka a nastarotvat bujení nádoru. Podle statistik infekce dokonce způsobují 17.8% lidských rakovin. Ale protože jsou vyvolané virem, dá se proti nim očkovat.

Kdo že to brojí proti očkování svých dětí? Tak ať si užijí, kromě všech chorob, které jsme téměř vyhladili, ještě nádor nebo dva.

Také jsem se dočetl, že imunitní systém hraje velkou roli v boji s nádory. Do té doby jsem měl za to, že jde o patologický jev, který potom, co začne, je nezvratný, ale není tomu tak. Lidská imunita může zastavit některé rakoviny. Proto lidé s HIV/AIDS, kteří mají oslabenou imunitu, často umírají na následky rakoviny.

Tohle čtení mě jednak přitahovalo morbidní zvědavostí, ale také ve mě vyvolalo stejný pocit, jaký jsem zažíval během kurzu první pomoci. Když můj oblíbený doktor líčil všechno, co se člověku může stát, co to s ním udělá, jak ho to zabije a jak tomuto osudu předejít (krok číslo jedna: volat rychlou), dostával jsem pocit křehkosti. Jak můžeme být ještě naživu? Jak můžeme přežít, když existuje tolik metod, které nás zhasnou? Když vám někdo bude tvrdit, že bůh stvořil zemi pro lidi, tak mu řekněte, že očividně nevěnoval příliš pozornosti rizikům a bezpečnosti.

Jo a když na večírku potkáte doktora, za žádnou cenu ho neopouštějte. Po pár drincích, ze sebe začne sypat neuvěřitelné historky. Možná budou nechutné a morbidní, ale rozhodně budou stát ta každou vteřinu pozornosti.


+1: Vzpomínám si, jak můj oblíbený doktor vyprávěl o umělém oběhu a že v některých Pražských nemocnicích dokážou pacienta po zástavě srdce napíchnout na přístroje, které mu tělem pohánějí krev. Může tak sedět, bavit se sestřičkami, zatímco jeho srdce už nějakou dobu stojí.



20. 9.

Zblízka 📷


Zblízka všechno vypadá zajímavěji. Hodně z blízka. Téměř mikroskopicky. Přiblížení otevře neznámý svět pozoruhodných a nečekaných detailů.

Jednou, když mi uprostřed noci do cely vlétla můra a přistála mi na stole, hned jsem sáhl po ghetto makro-soupravě & udělal několik fotek pořádně zblízka. Můry mám rád, jsou to takoví tlustí sametoví motýli, kteří vždy působí neuvěřitelně zmateně. Manicky třepotají křídly a očividně se z místnosti snaží uniknout skrz zeď. Pak přestanou, dosednou na pevnou zem a chvíli nereagují na žádné podněty. Přemýšlí, co udělaly špatně a jak musí změnit plány úniku, aby konečně dokázaly vyletět ven.

Nejzajínavější jsou jejich tykadla. Vyrážejí z nich kolmé větvičky, které jsou pokryté krátkými chloupky. Připomíná to peří, které má pod drobnohledem podobnou strukturu a na které jsem obrátil makro-zrak o něco dřív.

Z hlavního ostnu vyrážejí větve praporu, které jsou viditelné neozbrojeným okem. Teprve pod makro-objektivem jsem zpozoroval, že mezi sousedními větvemi je nějaká struktura, která připomíná velice jemnou látku.

Nasadil jsem na foťák objektiv s větším zvětšením a najednou se mi před očima otevřel zcela nový svět. Z jedné větve vyrážejí drobounké paprsky, které se zachytávají za háčky na druhé větvi. Tímto způsobem pero drží pohromadě a vytváří jednu relativně pevnou rovinu. To je taky důvod proč, když se toto spojení roztrhne, už se nedá spojit zpátky.

To je všechno. Rozejděte se.

+1: Při psaní tohohle zápisku jsem se musel podívat, jak se označují jednotlivé části pera. "Osten", "prapor", "větve" a "paprsky" a "háčky" jsou skutečné odborné termíny a ne jen šílené novotvary, které jsem si vytáhl z paty. Tedy aspoň to tak píšou na wikipedii.

19. 9. Noční smyčka 📷
18. 9. Trump & konec světa
17. 9. Detaily průmyslového rozkladu 📷
16. 9. Kůlna mrtvého muže
15. 9. Děsír & improv
14. 9. Zdroj všeho zla 📷
13. 9. Co vidíš, nemusí být skutečné
12. 9. Dva výstřely, dva mrtví
11. 9. Záhadné knihy 📷
10. 9. Daleko za prostým vyčerpáním
9. 9. Tři tisíce mrtvých Číňanů na Václaváku 📷
8. 9. Pivo
7. 9. RAID
6. 9. What year is this?
5. 9. Hmyz 📷
4. 9. Imigranti
3. 9. Rosetta a Our Ceasing Voice
2. 9. 60000
1. 9. Podzim
31. 8. V mělkých karibských mořích, kde jsem běhal po hlavách medúz...
30. 8. Pistole u pasu
29. 8. Úniky hesel
28. 8. Twin Peaks 3-16
27. 8. Vodní plocha 📷
26. 8. Manosféra
25. 8. Epizoda 3
24. 8. Neargument
23. 8. Ježíš Kristus
22. 8. Uličky 📷
21. 8. Virus
20. 8. Podcast 2
19. 8. The Last Broadcast
18. 8. Nausea
17. 8. Horor
16. 8. Pavouci 3 📷
15. 8. Twin Peaks 3-14
14. 8. Ohňostroj 📷
13. 8. Vážka 📷
12. 8. Sprint na Prague Pride
11. 8. Jak získat nepřátele a nepůsobit na lidi 📷
10. 8. Do noci... 📷
9. 8. Doktore...
8. 8. Clicker
7. 8. Vesnická idylka (částečně v plamenech) 📷
6. 8. Sjezd 📷
5. 8. Noha 📷
4. 8. Platformy
3. 8. Kapesní vizionář
2. 8. Pavouci 2 📷
1. 8. Spánek
31. 7. Pavouci 📷
30. 7. Na lovu barev 📷
29. 7. Kolo 3
28. 7. #YOLO
27. 7. cynismus self-help webů
26. 7. Twin Peaks 3-11
25. 7. Návaly snů
24. 7. But in the end, it doesn't even matter
23. 7. Kolo 2
22. 7. Nad vodou
21. 7. Mosty 📷
20. 7. edit wars 📷
19. 7. Matička metropolis 📷
18. 7. Twin Peaks 3-10
17. 7. Oheň
16. 7. mouchy v očích 📷
15. 7. Na flashmob se nevyplatí přijít pozdě 📷
14. 7. TED
13. 7. makro-včely & konec jediného jara 📷
12. 7. Maličkosti 📷
11. 7. Maximální saturace 📷
10. 7. Růžová (encore) 📷
9. 7. (vypůjčený čas)
9. 7. ███ 📷
8. 7. Pád 📷
7. 7. Kolo 📷
6. 7. Krypto-anarchismus
5. 7. Kdo se postaví za práva držitelů zbraní, které nestřílejí? 📷
4. 7. SGDQ
3. 7. -ová
2. 7. Jména
1. 7. Naháněčky
30. 6. Eliminace
29. 6. Nájezd
28. 6. Dvojitá duha 📷
27. 6. Gin
26. 6. Twin Peaks 3-8
25. 6. Twin Peaks 3-7
24. 6. Konec internetu
23. 6. Metamorfóza k47čky
22. 6. Zavraždit Zuckerberga
21. 6. Hvězdné mapy 📷
20. 6. Lynchův horor
19. 6. Deliverance
18. 6. Pozoruhodně bezcenný den 📷
17. 6. Mrtví lidé & ošklivé mosty
16. 6. Drinky
15. 6. Vaše otázky zodpovězené
14. 6. Klíč k určování Anonů
13. 6. bokeh
12. 6. Dispatches 📷
11. 6. Horolezec
10. 6. Ráno 📷
9. 6. Neil Breen & Double Down
8. 6. Bombardování začne za pět minut
7. 6. Buď sám sebou
6. 6. Všichni přijdou až na tvůj pohřeb
5. 6. Růžová 📷
4. 6. Moment
3. 6. Všechno je součástí plánu
2. 6. Sousedka
1. 6. Proměna k47čky
31. 5. Zápisky z koncertů
30. 5. NEI
29. 5. Argument za co? 📷
28. 5. Drogy 3
27. 5. Drogy 2
26. 5. Poezie
25. 5. Netančím 📷
24. 5. Zavraždit Kajínka
23. 5. Jazyk
22. 5. Texty písní
21. 5. Naše lži
20. 5. Mediální událost
19. 5. The Dirtbike
18. 5. Sen 2
17. 5. Krásní lidé
16. 5. Glorifikace deprese
15. 5. Otevřené domy
14. 5. Drogy
13. 5. Konspirace
12. 5. Moje realita, tvoje realita
11. 5. Pokrok
10. 5. Policejní operace
9. 5. Memento
8. 5. Deník
7. 5. Primitivní technologie
6. 5. Logika snů
5. 5. Rallye na Václaváku 📷
4. 5. Mulholland Drive
3. 5. Svině
2. 5. Virtuální realita
1. 5. Pod dohledem 📷
30. 4. Jeden rok + jeden den
29. 4. Jeden rok
28. 4. Ideologie
27. 4. Zásadní životní pravdy
26. 4. Žoldáci reklamy
25. 4. Meta-narratives
24. 4. Community
23. 4. Porcelán
22. 4. Poslední krok
21. 4. Cizinci
20. 4. Kolik ti je let?
19. 4. Značky
18. 4. Fragmenty
17. 4. Vzpomínky
16. 4. Domestikace
15. 4. Alba
14. 4. Realismus 📷
13. 4. Nekoncert & nestand-up
12. 4. Revoluce
11. 4. Protest
10. 4. Divočina
9. 4. Odznak chodce
8. 4. Fikce
7. 4. Tečky
6. 4. Nahota
5. 4. Sitcomy
4. 4. Křičet do prázdna
3. 4. Bezcenné vzpomínky
2. 4. 1/4
1. 4. Běžci
31. 3. Content
30. 3. Nikdy se nevrátit
29. 3. Rezignace
28. 3. Tučné písmo
27. 3. Nula milimetrů
26. 3. Jedna fotka od provazu 📷
25. 3. Husí kůže
24. 3. Simutrans
23. 3. Přetvářka
22. 3. Pasivita
21. 3. Bez internetu
20. 3. Sen
19. 3. Hypomanie
18. 3. Úklid
17. 3. Druide!
16. 3. Auto
15. 3. Pomsta 2
14. 3. 10000 slov
13. 3. Pomsta
12. 3. Prachy
11. 3. Malé myšlenky
10. 3. ██
9. 3. Vlaky
8. 3. že potřebuju něco zažít
7. 3. Titulky
6. 3. Zkratky
5. 3. Podle skutečných událostí
4. 3. Reputace
3. 3. Živák
2. 3. Zpátky
1. 3. Krásná mrtvola
28. 2. Rozklad
27. 2. Ztracení
26. 2. Sny
25. 2. Slepá skvrna
24. 2. Astronautalis
23. 2. Prázdný prostor
22. 2. Carrie Fisher, dead
21. 2. Praha
20. 2. Železo
19. 2. Podcast
18. 2. love story
17. 2. Triumf & katastrofa
16. 2. Hodit kostkou
15. 2. Pustiny
14. 2. Vršovická
13. 2. Naivita
12. 2. Poznámky na dlani
11. 2. Fikce & realita soudných dnů
10. 2. doomsday party
9. 2. Linky
8. 2. Trubky
7. 2. TO BE PLAYED AT MAXIMUM VOLUME
6. 2. Je mi ████████ a mám tinnitus
5. 2. Jet lag
4. 2. Realita
3. 2. Proč ne?
Kontakt: ascii@k47.cz