ASCII blog [RSS]
21. 4.

Cizinci


Na ulici mě staví cizinci s tím, jestli neznám směr tam nebo onam častěji, než by odpovídalo statistické pravděpodobnosti. Většinou prahnou po svém hotelu, se kterým jim nejsem schopný poradit, nebo po známých turistických uzlech, ke kterým každý, kdo se ve městě vyskytl aspoň jednou po tmě, dokáže bez zaváhání odnavigovat ztracené japonské cestovatele. Já mám jen problém na místě sebrat kompozici, mapovat jejich požadavek na mentální mapu města a odpovědět v cizím jazyce. Většinou se odpověď nese ve stylu: "Jděte tímhle směrem a když ucítíte nevysvětlitelnou skleslost, zatočte doprava. Pak se zeptáte."

Jednou se mě cizinci (možná to mohli být místní, nepamatuji si přesně, bylo to už dlouho) ptali na cestu uprostřed lesů. Doslova vyskočili z houští a žádali směr někam. Rozhodně jsem máchnul rukou: "Je to tímhle směrem." Teprve později mi došlo, že jsem je poslal na zcela opačnou stranu. Ale na tom nezáleželo. V rozhodujícím okamžiku musíte ukázat autoritu & rozhodnost. Je nepravděpodobné, že svoje oběti potkáte znovu.

Ne jako nedávno, kdy se mě v jeden den ptaly dvě ženy. Jedna Češka na ulici XYZ (nevybavil jsem si) & druhá cizinka před barem HG, jestli to je Kafkův dům. Byl jsem si jistý jedině tím, že to je HG & za rohem stojí Kafkova socha. O jeho domě jsem nevěděl nic.

Kdybych byl co proto, první ženu bych poslal opačným směrem, než jsem šel & té druhé to potvrdil. Nebo bych mohl použít metodu Kilimandžáro - velice detailně popsat nejbližší úsek cesty a zbytek odbýt: "A pak se zeptáte."


«« 22. 4. Poslední krok
»» 20. 4. Kolik ti je let?

příbuzné články:
Kolik ti je let?
Jeden rok
Pod dohledem
Rallye na Václaváku
Policejní operace

sem odkazují:
Nekoncert & nestand-up