ASCII blog
#foto #Praha #výběr twitter


25. 3.

Husí kůže


Nejnovější album Versus od pg.lost je asi to nejlepší, co jsem v poslední době slyšel. Track Monolith nemůžu dostat z hlavy & při poslechu mi vždycky začne naskakovat husí kůže. Někdy nemusím ani poslouchat, husí kůže se dostaví jen, když začnu myslet na ty vzletné optimistické linky, které vyrůstají industriálního hukotu.

pg.lost jsem poprvé viděl naživo kdysi dávno v Chapeau Rouge. To byly doby, kdy hráli Prahanien, Heart of Hearts a Gomez. Mám dojem, že jsem na nich byl dohromady dvakrát. Podruhé taky možná v CR, ale už si přesně nevzpomínám.

Podobně silný jako Monolith (& s podobnými účinky) je také finiš tracku From Beyond z nového alba Bluenecku. Jejich desky Scars Of The Midwest, The Fallen Host nebo nedávný King Nine mi ve sluchátkách zní snad už od samého počátku, kdy jsem se dostal k post-rocku. Jejich hudba má nakročeno k nostalgii hromadného ničení, kterou tak dobře dokážou tvarovat Our Ceasing Voice, ale nikdy nezajde příliš daleho a nezapomíná na dynamiku & eskalaci, která mě k tomuhle žánru připoutala.

Monolith & FB ale nejsou sami. Podobně mrazivý efekt má třeba Vorel od Russian Circles, Monochrome Nights od Watered, Passenger's Log a The Catharsis Session od The Seven Mile Journey nebo Turbolina od Leech. Když se k nim vrátím & po několika měsících se mi zase proženou sluchátky, propadnu jim. Je to jako kdybych se držel odhalených drátů ve kterých pomalu soupá napětí & elekřina začíná probíjet celým tělem.

Prý existují lidé s hudební anhedonií, kteří necítí žádný požitek z hudby. Kdybych byl jeden z nich, tak jsem se už dávno pověsil.


vstoupit do diskuze

««« 26. 3. Jedna fotka od provazu 📷
»»» 24. 3. Simutrans

příbuzné články:
Druide!
Astronautalis
Zápisky z koncertů
Přetvářka
Pasivita
Úklid

sem odkazují:
Probuzený
Community

píše k47/NEVERYOUNG, kontakt: ascii@k47.cz