ASCII blog [RSS]
16. 2. Hodit kostkou


Fascinuje mě náhodu. Náhoda je spravedlivá, nikomu nenadržuje, nemá postranní úmysly a je užitečná v každodenním životě. Když se nemůžu rozhodnout, co podniknout dál, jako možnost vybrat, nebo co koupit, vyfiltruji všechno, co z větší části odpovídá požadavkům/touhám/nutnosti, hodím kostkou a na co ukázala ruka osudu & náhody, to beru. Možná to nemusí být perfektní, ale perfektní není nic a nezáleží na tom. Stačí jeden hod kostkou a rozhodovací paralýza je věc minulosti.

Třeba když jsem si koupil foťák, štvalo mě na něm pár věcí (motto Sony by mělo být "nečekejte zázraky"). Někdo psal, že je to problém mirrorless strojů, že DSLR jsou úplně jiná liga. Ale pak se mi do ruky dostal 5D mark IV od Canonu - profesionální monstrum v ceně přes 100k - byly na něm otravné zas jiné věci, takže asi tak. Nesnažím se vyhrát, jen prohrávat co nejméně.

Neal Gafter o tom napsal článek You should be random, so carry dice!: Kontrolovaná dávka náhodnosti je dobrý způsob jak prohledávat stavový prostor dostupných možností a přitom stále dostávat rozumně dobré výsledky. Bez náhody se nepohnu z místa, ale když je náhody příliš vybírám většinou možnosti, které mají daleko k optimalitě.

«« 17. 2. Triumf & katastrofa
»» 15. 2. Pustiny