ASCII blog [RSS]
13. 2. Naivita                                                           <<< >>>


Oslavy, na kterých budou přítomné něčí děti, teď už budou jen častější a
častější. *Days of being wild* pomalu mizí, stejně jako čas nezodpovědnosti,
lehkovážnosti a zbytečného rizika (aspoň pro ty, kteří si dali život dopořádku,
já si pořád připadám jako zaseknutý v minulé dekádě).

Ale není to zas tak zlé. Tím myslím děti v posádce. Ten zbytek je hrozný a děsí
mě jako nic na světě. Naivita malých životů má svoje kouzlo, když to nejhorší,
co můžou udělat je neuposlechnout rodiče, kdy si nejsou vědomé existenciálního
děsu nebo necítí neuhasitelnou zbytečnost, marnost, postradatelnost,
zanedbatelnost a samotu v kosmickém měřítku. To jsou dobré roky a jen pohled na
ty tváře mi rozpouštěl srdce. Ale já nejsem na jejich místě, já jsem *tady*, na
druhé straně barikády, skoro blíž finiši než startu, uprostřed mizerného
sprintu, na hraně, špičky bot visí nad prázdnotou. A co dál? Dál nic. Jen
doufat, že vlna eskapismu vydrží dost dlouho a zanese mě až na hranici
Západních Zemí.


<<< 14. 2. Vršovická
>>> 12. 2. Poznámky na dlani