ASCII blog [RSS]
22. 3. Pasivita                                                          <<< >>>


V poslední době mě láká psát prózu o životě v extrémní samotě.

Právě odcizení a samota mi připadá jako téma, které si říká o zpracování.
Myslím si, že většina lidí nepoznala obrovskou samotu. Neříkám, že občas
si nepřipadáme sami a odříznutí od tepu světa, ale většina populace aspoň nějak
společensky funguje.

Samota pro někoho může být, když si s někým od srdce nepromluví jeden den, pro
jiného, když jediné slovo, které řekl nahlas za poslední dva měsíce byl pozdrav
prodavačky ve večerce, ale kromě toho nijak jinak nekomunikoval s nikým jiným.

Chtěl bych psát o tom druhém druhu samoty, o kosmické prázdnotě. Ale to by
nebyla příliš velká zábava, protože by se nikdy nic nestalo. Den za dnem, měsíc
za měsícem, rok za rokem vůbec nic, jen nekonečná samota, sebenenávist a možná
mixované se sebenenávistí, myšlenkami na sebevraždu, sebepoškozováním,
alkoholismem a zneužíváním BZD.

Přinejlepším by to mohlo vést k depresivní spirále ve stylu "Parazita":[p].
Ten ale je snesitelný jen proto, že je tvořen dvěma fiktivními linkami, které
se postupně slévají v jednu. Není to syrový popis samoty a pocitu zbytečnosti.
Jde o fantazii, která se tématu věnuje symbolicky.

"Zatím":[l] nevím, jak se s tím poprat & tak si musím vystačit s eskapistickými
fantaziemi o pár lidech, kteří unikají před životem neustálými excesy. V takové
situaci je jako proxy samoty použita pasivita.

Postavy, které pravidelně recykluji (AK, P, R), skoro nikdy nic neudělají ze
své vlastní vůle, nejsou aktivní, jen reagují, jen jdou s proudem, jsou zcela
bez iniciativy, protože nemají sílu & ani nevěří, že to má nějaký smysl.
Všechno co dělají, je jen vtip, exces, přehnaná reakce, vždycky zacházejí tak
daleko, že se to nedá brát vážně - to je jejich obranná reakce. Většina jejich
aktivity je pod vlivem, když ztratí zábrany a přijmou absurditu jako jediný
vůdčí princip.

Nemají žádný plán, žádné kroky vpřed, žádný progress, nedělají nic, co by mělo
nějaké trvalé důsledky, co by vedlo k navázání nových přátelství, vztahů nebo
jiného postupu. Všechno je jen mlha. Tohle je katalyzátor *Lhářů*. AK si
uvědomí, že se za posledních deset let nic nezměnilo a oni jsou stále na
stejném místě, stále ve třech, stále spolu sami.

Dobře to vystihuje *Time* od Pink Floyd:

> And then one day you find ten years have got behind you > No one told you when to run, you missed the starting gun
Pasivita je hlavní princip podle kterého určuji, jak kdo z nich bude jednat. AK je ze všech nejpasivnější, téměř nikdy se nebaví s nikým mimo semknutou trojici/šestici, pokud se to nějak netýká P. P je o něco málo otevřenější, ale on je v hloubi bude troll, který rád bodá do vosího hnízda. R vypadá jako nejvíce extrovertní a společenská, ale ona je hnaná téměř výhradně touhu si z někoho vystřelit, někoho naštvat & bavit se na cizí účet. Vždycky ji v hlavě zní: "Bude sranda, když udělám X." A někdy to vede dál, než zamýšlela. Revolver a NKP je posílá na nebezpečná zadání, oni jen souhlasí. Večírek v *Katedrále* nastartoval plavovlasý cherubín Gabriel, nikoli AK/P/R. V *Nikde nikdo* byl AK doslova loutkou na dálku vedenou jedním z Uprchlíků z CC. AK dělal jen to, co mu Uprchlík našeptal do ucha & jeho jediné rozhodnutí bylo pokračovat dál nehledě na riziko. Nijak zvlášť je nebaví, co se kolem nich děje a nikdy si ničeho neužívají. Všechno jsou to jen záplaty, jen berle, které jim umožňují se plahočit dál. Nic jako motivace nebo touha neexistuje, jen nekonečná prázdnota pasivity. [p]: http://k47.cz/povidky/parazit [l]: https://ascii.k47.cz/linky.html <<< 23. 3. Přetvářka >>> 21. 3. Bez internetu #Lháři #1 #2 #3 #4 #1 #2 #3