ASCII blog
#foto #Praha #výběr

15. 3.

Pomsta 2


Další příběh pomsty, který v hlavě nosím už ~8 let.

Hlavní protagonista se probudí a zjistí, že se vrátil deset nebo patnáct let nazpátek do doby a těla, kdy mu bylo dvanáct let. To je představeno stručně a bez hlubšího vysvětlení v duchu Kafkovy Proměny. Protagonista má vzpomínky, znalosti a duševní stav mnohem staršího člověka, jen je uvězněn v těle těsně na začátku puberty.

Když přejde naprostá hrůza z toho, že se nachází ve světě roku 1999, který už z větší části zapomněl, velice rychle mu dojde, že se musí vypořádat s kluky, kteří ho v dětství - tedy teď - šikanovali. Začne s velice metodickou a krutou operací pomsty. Pomalu, metodicky a s klidem začne zjišťovat jejich slabiny. Je ledově klidný, protože ví, že má nad nimi absolutní převahu - nikoli fyzickou, ale převahu intelektu a krvežíznivé odhodlanosti, protože ví, že to nejhorší z jejich strany přijde. Během následujících měsíců se nesmírně krutými způsoby postará o několik největších budoucích násilníků. Zůstanou z nich trosky, kriplové, nemohoucí s poškozením mozku. Jeho metody jsou velice dobře naplánované a nevybírané. Zjistí čas, kdy se jeden z jeho tyranů vrací na kole lesem, přes cestu ve výšce krku natáhne strunu, když ho to sejme, přiběhne k němu s podomácku postaveným taserem, vyprázdní do něj jednu autobaterii, jeho bezvládné tělo odvleče do potoka a začne ho dusit, dost dlouho na to, aby nastalo poškození mozku, ale ne aby ho zabil, pak mu provrtá kolena vrtačkou a odejde. V podobném duchu se postará o zbývající tyrany. Připraví plán a udeří s absolutním nasazením v duchu Kurtze z Apokalypsy:

We need fewer men, and better. If they were committed, this war could be won with a fourth of our present force.

Je rok 1999, bez internetu, bez mobilů a bez všudypřítomných foťáků a proto se může pohybovat nezpozorován ve slepých skvrnách. On však stále má masivní znalosti, které načerpal ze sítě v následujících patnácti letech, které nemá nikdo z jeho tyranů a které využije k jejich likvidaci bez toho, aby se stal podezřelým.

Hlavní dilema protagonisty bude v tom, že jeho tyranové mu ty nejhorší věci ještě neudělali. Následujících několik let se jejich šikana bude stupňovat, ale v době, do které se vrátil, ani zdaleka nedosáhne vrcholu.

Má tedy být lepší člověk a odpustit jim, nebo využít příležitosti a provést preventivní útok? Nakonec se rozhodne pro útok, protože odpuštění by dávalo smysl v době ze které se vrátil zpátky, když by on i jeho tyranové byli starší a měli by odstup a vnímali by své hříchy, ale ne v roce 1999, protože jestli on odpustí a nic neudělá, oni nic neodpustí.

Zároveň se nedokáže vypořádat s mizejícím světem, který teď existuje jen v jeho vzpomínkách na budoucnost. Zná lidi se kterými se později spřátelí, ale pro ty teď nic neznamená. Neví jestli se má snažit jít ve svých stopách podle toho, jak si je pamatuje, nebo se snažit žít znovu, jinak a možná šťastněji.


«« 16. 3. Auto
»» 14. 3. 10000 slov

sem odkazují:
Sen