ASCII blog [RSS]
13. 3. Pomsta                                                            <<< >>>


Poslední dobou přemýšlím o příbězích pomsty.

Třeba o tomhle: Jeden chlápek trpí hludokou samotou tak dlouho, že si začíná
připadat, jako kdyby mu atrofoval mozek. Pomalu přestává mluvit a když jednou
za měsíc s někým promluví, je verbálně pomalý a strašlivě neohrabaný, proto to
přestal zkoušet. Jednou je na něj nějaký člověk hrubý. To je poslední kapka,
která zničí jeho už tak více méně neexistující sebevědomí. Nemá v životě nic a
připadá si jako špína, nepotřebný, zanedbatelný a zbytečný. Musí něco udělat,
aby si uchoval ten poslední kousíček integrity a v chátrajícím stavu mysli, se
rozhodne chlapíka unést. Přepadne ho, odvede do svého bytu, uvede do narkózy,
jeho tělo zabalí do kufru a taxíkem (nemá auto ani řidičák) odveze do opuštěné
chaty někde v horách na severu. Tam ho nahého připoutá řetězy a začne ho týdny
mučit, waterboardovat, připoutá ho tak, aby musel celé dny stát, nikdy mu nedá
nic k jídlu. Zmizí na několik dnů, vrátí se, aby mu ukázal fotky jeho domu
spáleného na prach a ženy a dětí znetvořených ohněm. Za celou dobu neřekne
jediné slovo, jen bude neustále přemýšlet, co se v jeho životě stalo špatně, že
to skončilo zrovna takhle.

Nevím, jaký by měl být konec, ale připadá mi, že by to mělo začít z pohledu
mučeného. Najednou ho někdo, koho neznal a nepamatuje si ho, z neznámých důvodů
unese, začne ho mučit, zničí mu život a všechny, které miloval. Z jeho pohledu
to nedává žádný smysl, jde jen o nevysvětlitelnou krutost. Z pohledu mučitele
to je výsledek dekád duševního chátrání, které vyvrcholilo toho dne. To že
se obětí stal právě ten člověk je jen shoda náhod, mohl to být kdokoli nebo
nikdo. Nebyl v tom žádný plán.


<<< 14. 3. 10000 slov
>>> 12. 3. Prachy
                                                                       #ztracení
                                                               #1 #2 #3 #4 #5 #1