ASCII blog [RSS]
12. 3. Prachy                                                            <<< >>>


Jednou, když jsem ládoval mince do automatu na lístky na Hlaváku, jeden
bezdomovec zeptal, jestli nemám pár drobných. Odpověděl jsem, že ano,
pokračoval v krmení automatu a ignoroval ho. Odpověděl jsem popravdě na to, co
se mě ptal. Když upřesnil svůj požadavek, jestli nemám nějaké drobné *pro
něj*, odpověděl jsem že ne, protože je to taky pravda.

Nemám příliš pravidel podle kterých se v životě řídím, ale jedno z nich je
nikomu na ulici nic nedávat (a nic nekupovat, to je samozřejmé).

Tahle zásada nabyla platnosti potom, co jsem dal pár stovek jednomu údajnému
turistovi, který údajně uvízl v Pze a potřeboval pár stovek, aby s ním ambasáda
jeho země (nějaká skandinávská, už jsem zapomněl která) s ním začala bavit.
Bylo mi jasné, že jde o lež.

Zaplatil jsem si jen za to, abych se dozvěděl, jak daleko je ve svém divadélku
ochoten zajít. Nebylo to dost na to, abych se za to potom nesnášel, ale dost na
to, abych zavedl Pravidlo do praxe. Na jeho historce bylo překvapivé, jak dobrý
to byl mix očividných melodramatických lží (prý mu zemřeli rodiče, žil sám,
potřeboval přijít na jiné myšlenky & tak jel k nám) a velice přesných
faktografických údajů o jeho zemi. Všechno jsem to zkontroloval na wikipedii a
jednu věc mu musím nechat: připravil se.

Vybavený pepřákem jsem to s ním chtěl dotáhnout na ambasádu (z paměti znal web
ambasády), ale ten den měli zavřeno (zajímavé, že se to tak sešlo...), bydlel v
hotelu na Florenci atd.

Nejlepší na celé operaci bylo, že jsem udělal jeho portrétovou fotku - pro
policii, kdyby bylo třeba.


<<< 13. 3. Pomsta
>>> 11. 3. Malé myšlenky