ASCII blog [RSS]
4. 3.

Reputace


Při čtení Ronsonony So You've Been Publicly Shamed jsem narazil na jednu věc: Existují firmy, které se zabývají správou online reputace. V podstatě se snaží potopit nelichotivé výsledky na Googolu a přesypat je na druhou stránku výsledků, kam se nikdo nedívá, tím, že vytvářejí nový & pozitivní obsah.

Není velké překvapení, že něco takového existuje.

Jon Ronson píše, že domluvil, aby se jedna z těchto firem zdarma postarala o reputaci ženy, jejíž život byl zničen rozzuřenými davy potom, co na facebook poslala jednu stupidní fotku. (To byl její jediný hřích. V životě neudělala nic špatného, dokonce pracovala pro lidi s problémy učení, ale stačilo pět minut a davy se na ní slétly jako rozzuřený roj vos, aby potrestali její banální přestupek, výhrůžky znásilněním a smrtí byly na denním pořádku, ztratila práci a měsíce nevyšla z domu. To všechno kvůli jednomu špatnému vtipu. Skoro to intenzitou připomíná reakce na karikaturu Mohameda.)

Za pár měsíců po její fotce nebyly stopy. Vytěsnil je její blog, tumblr a profily na sociálních sítích, které psali lidé z oné firmy. Každý příspěvek a blogpost vždy odsouhlasila, ale psal ho někdo jiný.

Jon se pak zmiňuje, že jí její kamarád(ka) řekl(a): "I hope it's still you. I want people to know how funny you are."

Je a není. Je to ona, všechno co se tam píše je pravda, nejde o fabrikaci, jsou to běžné neškodné momenty jejího života pečlivě vybrané a prezentované v dobrém světle. Zároveň to ale píšou PR profesionálové, kteří vědí co dělají.

Okamžitě mě napadla možná zápletka příběhu: Člověk si najme někoho, aby mu psal blog. Falešný život je mnohem zajímavější než jeho skutečné dny. Fikce prolne jeho realitu, přijme fiktivní děj za svůj život a stane se jiným člověkem, je stvořen svým najatým spisovatelem. Bylo by v tom něco lahodně Borgesovského.

O pár stránek za správou reputace jsem narazil na zprávu o havárii vlaku, při které zemřelo osm lidí. Jedna pasažérka se vynořila z trosek a tweetnula Thanks for derailing my train. Can I please get my violin back from the 2nd car of the train? Na sociálních sítích se hned vzedmul dav s pochodněmi a vidlemi a začal ji nadávat a vyhrožovat. Pochopitelně. Když jsem to četl, chtěl jsem ji zatleskat. Ten řízný tweet byl kouzelný - absolutní lhostejnost katastrofě a hrůze, lakonické konstatování ignorující situaci a ohrožení života, ve kterém se nacházela. Tohohle potřebujeme mnohem víc - stoického klidu tváří tvář armageddonu.


«« 5. 3. Podle skutečných událostí
»» 3. 3. Živák

sem odkazují:
Fikce