ASCII blog
#foto #Praha #výběr twitter


29. 3.

Rezignace


V posledních dnech jsem na doomsday party blog hodil dva veliké monobloky textu: krvácel a marně se snažil křičet skrz roubík a Následoval by mě, kdybych odešel?. Dohromady mají něco kolem 3000 slov, což je docela dost, mnohem víc, než jsem plánoval v začátcích DPB. Mělo jít o rychlé & zkratkovité pasáže z života tří lidí bez naděje, ne traktáty o tisíci slov. Nicméně se to stalo.

První post je o kolapsu morálky a druhý je o absolutní rezignací. V prvním trojice hlavních protagonistů (AK, P, R) udělá něco hrozného, a v druhém vypravě Adam K. podává trhanou zprávu o následcích, slepuje nejisté vzpomínky do proudu vědomí. Je to jako když se probudíte a vybavujete si mlhavé sny, ale ty pomalu mizí, vytrácí se a zůstává jen nejistý pocit, že se něco stalo.

Zajímavější (aspoň pro mě) je ta druhá. Adam K. rezignoval, zlomil se, přestal se snažit a přepnul na nevědomého autopilota, čtyři dny strávil ve stavu nevědomí, mimo sebe, většinou v klubu Rx. Pro něj na ničem už nezáleží.

To ho osvobodí od okovů lidských aspirací a starostí. Je to jako ten citát od Dr. Johnsona, kterým začíná Fear and loathing: "He who makes a beast of himself, gets rid of the pain of being a man."

Možná nemá naději, ale nemá ani žádný strach, žádné úzkosti, žádný pocit zbytečnosti, je jako vydlabaná skořápka, která se hýbe sama od sebe.

Když jsem to psal, byl jsem v tranzu, ve smyčce poslouchal nějaké hrozné EDM, a zpod prstů chrlil slova. Nebyl v tom žádný plán, žádný záměr, jen asociace na jedno téma. Po dopsání se mi v hlavě rozeznělo to, co říkal Astronautalis na svém koncertě: "When you see the bombs start falling, the first thing you gonna think is 'shit, I should have danced on that Astronautalis concert'".

Na ničem nezáleží. Jediné co můžu dělat, je tančit dokud nevyhasne hudba.


vstoupit do diskuze

««« 30. 3. Nikdy se nevrátit
»»» 28. 3. Tučné písmo

sem odkazují:
Globální komunismus
Content
Nikdy se nevrátit

píše k47/NEVERYOUNG, kontakt: ascii@k47.cz