ASCII blog
#foto #Praha #výběr twitter


26. 2.

Sny


H██████ se zmínil, že si nepamatuje sny, prý už mnoho let. To mi přišlo trochu smutné.

I když jak o tom teď přemýšlím, většina mých snů, které si pamatuji, je divná. Nejde nutně o noční můry, ze kterých se probudím se studeným potem, ale jen o prapodivné sny. Když pak procitnu, musím si oddechnout: "Naštěstí tohle není skutečné." Někdy podivnost zajde tak daleko, že si ve snu uvědomím, jak je ta daná situace zvláštní a říkám si: "Tohle přece musí být sen, každou chvíli se musím probudit." A pak se probudím a jsem rád, že nemusím nést zodpovědnost za ty nesmysly, které mi ještě před chvilkou přišly tak skutečné.

Naposledy se mi zdálo, že jsem ██████ koupil auto. To je poslední věc na světě, kterou bych udělal. Probuzení bylo vysvobozením. Pak je tu běžná várka katastrof - zdálo se mi, tak se na airsoftu krčíme v příkopu u pole a na horizontu začal stoupat jaderný hřib.

Velká část snů má abstraktnější charakter.

Jednou jsem stál na potemnělé pláži, nebyl den, ani noc, je podivné přítmí, které vypadalo jako velice podexponovaná fotka. Z moře postupovala stěna zářící jako stará televize naladěná na mrtvý kanál, byla obrovská - od kraje ke kraji horizontu a tyčila se vysoko až do mraků. Valila se nezastavitelně z moře na pláž. Uvědomil jsem si, že ta stěna symbolizuje smrt, ale těsně před tím, než všechno pohltila, jsem se probudil.

Lucidní sen jsem měl dvakrát. Poprvé jsem dělal něco strašlivě nudného, podruhé jsem se vrhl rovnou do akce. Ve snech také dostávám závratě, ne z výšky, ale z prostoru a objemu. Někdy zůstanou i po probuzení.

Včera, během dvou/tří hodin neklidného spánku podivnost dostala nový rozměr. Normálně ve snech smyslové vjemy sedí - to co vidím, slyším & cítím k sobě nějak pasuje. Ale ne teď. Prožil jsem hodinu katatonické paniky, která nedávala žádný smysl - obrazy, zvuky, pocity a vjemy natolik rozdílné & nepasující, jak jen bylo možné a pak daleko, daleko za hranici možností. Ve virtuálním světě mozek všechno namele do prvotřídního prachu noční můry & užij si tu hrůzu, které nemůžeš uniknout nebo porozumět.

Dvě hodiny a pak jsem už neměl sílu riskovat spánek. A to jsem měl strávit celý den s foťákem v ruce.


vstoupit do diskuze

««« 27. 2. Ztracení
»»» 25. 2. Slepá skvrna

píše k47/NEVERYOUNG, kontakt: ascii@k47.cz