ASCII blog [RSS]
7. 4. Tečky                                                              <<< >>>


Realita sociálních sítí není skutečná. Z větší části je to jen série pečlivě
vybraných momentů, které, tak jak jsou zvolené, jen zřídka reprezentují něco
skutečného. Když tomuhle přeludu člověk uvěří & začne se s ním srovnávat,
nemusí to mít dobrý "dopad":[zt].

Instagramová realita je fata morgána, něco pěkného pro oči, ale jen velice
nepřesným obrazem skutečnosti, života a jeho komplikací, je to "výběr
extrémů":[h], výšin nebo hlubin, nic mezi, nikoho přece nezajímají všední
detaily a šeď, která tvoří pojivo našich dnů, nikdo si přece nechce číst o tom,
že někomu po ránu je nesnesitelně blbě, že je mu na umření, dokud do sebe
nedostane nějaký kofein a/nebo nikotin, že o sobě pochybuje, že si připadá, že
život nevyužil naplno, že nejlepší léta jsou za ním a všechno půjde už jen z
kopce, že když stojí blízko hrany, vždycky dostává nutkání skočit, že má
strach, že se pro nic nedokáže nadchnout. To není úplně pravada, někoho to
přece jenom "zajímá":[mm], je to jedna věc, kterou máme všichni společnou,
která nás spojuje, která dává najevo, že jsme v tom všichni spolu. Místo toho
je běžné nasadit masku, fasádu blýskavého eskapismu, pečlivě vybranou,
zkomponovanou, prohnanou instagramovým a narativním filtrem přehánění & lží.
Protože to je chování, kterému se dostane největší odezvy & je implicitně
odměňováno. Sociální sítě jsou možná jeden velký sociální experiment, který
trénuje neupřímnost. Nesnažím se elitisticky tvářit, že jsem vyjmutý z tohohle
krysího závodu, taky radši postnu něco, co je vtipné, něž něco pravdivého. Když
člověk přizná něco osobního & bolestivého, může být snadno nařčený z toho, že
jen vyhledává pozornost.

Můj největší strach je, že uvěřím něčím "lžím":[a].

Tohle jsem chtěl (mimo jiné) rozebírat v *Katedrále* - chtěl jsem psát o
neurotických lidech, kteří tráví příliš mnoho času a duševního úsilí nad
výběrem, kompozicí a editací momentů jejich životů tak, aby zapadly to mustru,
který se od nich očekává. Nakonec z toho zůstal jen dialog mezi Peem a
Catharinou, který skončil větami:

> Peo na tom byl stejně. Dovedl jen lépe lhát.
Stejně tak je to ve fotografii obecně. Když mám model(a|ku) a můžu vytvořit, co se mi zlíbí, jakou to má "cenu":[c]? Může to být vizuálně pěkné, ale co to reprezentuje? Kde je realita? Připadá mi, že v současné situaci musí existovat & sílit směr zesíleného realismu, který hlásá, že věci jsou tím, čím se jeví. Street fotografie může být jednou z nich. ████████████████████████████████████ falešné realitě, ██████████████████████████████ ██████████████████████████████████████████████████████████████████████████ ███████████████████████ Kontrast mezi blýskavou realitou ve čtvercovém rámečku fotky a pustinou mojí reality ███████████████████████████████████████████████████ ████████████████████████ a neochotou uvěřit lžím. Kusé záznamy na sociálních sítích jsou jako tečky v grafu. Když je vidím osamoceně, je snadné jimi proložit čáru a falešně předpokládat, že takový je celý život onoho lháře a můj je v porovnání s ním nudný & zanedbatelný. ████████████████████████████████████████████████████████████████████ [zt]: https://ascii.k47.cz/ztraceni.html [mm]: https://ascii.k47.cz/mm.html [sc]: https://www.instagram.com/staceychak/ [z]: https://ascii.k47.cz/zelezo.html [h]: https://ascii.k47.cz/hypomanie.html [a]: https://ascii.k47.cz/14.html [c]: https://ascii.k47.cz/bv.html <<< 8. 4. Fikce >>> 6. 4. Nahota #1 #2 #3 #4